Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky

Print Friendly, PDF & Email
účinkují: 

Operní soubor Slezského divadla Opava
Marek Šedivý – dirigent
Jana Andělová Pletichová – režie

 

 

Opera, ve které jsou hlavními postavami zvířata, která spolu mluví líšeňským nářečím (Líšeň je dnes součástí Brna) či žargonem adamovských dřevařů? Pro geniálního Leoše Janáčka (1854-1928) nic nemožného.

Náhoda mu přivedla zvláštní, pro skladatele svou fantastičností a oslavou přírody lákavý námět:  Lidové noviny otiskovaly na pokračování vtipné povídky svého brněnského redaktora Rudolfa Těsnohlídka (1882-1928) o vychytralé lišce, doprovázené obrázky pražského malíře a ilustrátora Stanislava Lolka (1873-1936). Těsnohlídek své zvířecí příběhy umístil do lesní krajiny severně od Brna, k Bílovicím nad Svitavou a Adamovu. Janáček se počátkem roku 1922 chopil námětu s pověstnou vervou; z Těsnohlídkových kapitol vybral ty nejvýraznější a dlouho pracoval na svém vlastním libretu, než přikročil ke kompozici hudby. V Janáčkově nové opeře se prolínal život zvířat s životem lidí. Dílo chápal jako oslavu přírody a věčného cyklu znovuzrození. I smutný konec Bystroušky je Janáčkovým výtvorem, neboť v Těsnohlídkově předloze hlavní hrdinka neumírá. Dílo je prodchnuto duchem volnosti, svobody a nespoutanosti, autorovi celoživotně vlastním.

 

Liška Bystrouška je (svým způsobem) další z Janáčkových ženských hlavních hrdinek. Její jméno mělo původně znít Bystronožka, ale sazeč v tiskárně, jemuž Těsnohlídek v noci donesl první kapitolu, byl v časové tísni a jméno v rychlosti špatně přečetl. V Janáčkově nové opeře se život zvířat s životem lidí těsně prolíná. Zdrojem většiny situací jsou povahové analogie mezi lidmi a zvířaty. Vznikají tak symbolické paralely: farář-jezevec, paní revírníková-sova či rechtor-komár, zejména však paralela mezi Bystrouškou a jakousi tajuplnou, ve hře přímo nevystupující dívkou Terynkou, o níž se během děje dovídáme, že je symbolem dráždivého, divokého, nespoutaného i záletného ženství.

 

Janáček na opeře pracoval po celý rok 1923 a část roku následujícího. Dílo mělo premiéru 6. listopadu 1924 v Národním divadle v Brně. Od té doby posluchače stále uchvacuje nádherná, vtipná i mystická Janáčkova hudba. Svým vtipem, myšlenkovou hloubkou i emotivitou dodnes oslovuje Liška Bystrouška dospělé publikum, stejně jako svou malebností a výpravností publikum dětské. Toto Janáčkovo dílo je ve světě jednou z nejslavnějších českých oper a je uváděno stále znovu a znovu. Je to zkrátka lidsky obecně srozumitelný příběh o lásce, touze i o tom, že všichni jsme součástí jednoho světa.

Inscenace Slezského divadla přichází na Pardubické hudební jaro pouhých pět dní po své premiéře v Opavě (22. 4. 2018).

 

 

Představení se koná v rámci 40. ročníku Pardubického hudebního jara.