Bedřich Smetana: Libuše

Print Friendly, PDF & Email

Zahajovací koncert 40. ročníku mezinárodního festivalu Pardubické hudební jaro

Operní představení věnované stému výročí založení Československé republiky

účinkují: 

Operní soubor Divadla J. K. Tyla Plzeň
Eva Urbanová – kněžna Libuše
Oliver Dohnányi – dirigent

 

Daniel Dvořák – scéna
      Martin Otava a Tomáš Pilař – režie

 

Rok 2018 připomíná století české státnosti, je dobou vzpomínek na minulost i prognóz dějů budoucích. Letošní 40. ročník mezinárodního hudebního festivalu Pardubické hudební jaro proto zahajuje jeden z našich hudebních národních symbolů opera Libuše Bedřicha Smetany.

Libuše přitom není tak ryze česká, jak se na první pohled může zdát. Slavnostní zpěvohra, čtvrtá jevištní práce Bedřicha Smetany (1824-1884), vznikala v průběhu roku 1872 na německé libreto Josepha Wenziga (1807-1876), jenž se podílel i na předchozím Daliborovi. Smetana však na německý text komponovat odmítl a libreto na jeho popud do češtiny přebásnil Ervín Špindler. Špindlerův významný podíl na Libuši zůstal – po dohodě se Smetanou – veřejnosti utajen a jako libretista je dodnes uváděn Wenzig. Opera byla také původně zamýšlena jako korunovační – jakýsi smetanovský Titus – ke korunovaci rakouského císaře Františka Josefa I. českým králem. K té však, jak víme, nikdy nedošlo. Libuše byla tedy poprvé uvedena při památném slavnostním otevření Národního divadla v Praze 11. 6. 1881 a pak i při jeho následném znovuotevření po ničivém požáru 18. 11. 1883.

Námětem Libuše je legenda připomínaná již v Kosmově kronice, přejatá hlavně ze zpracování Rukopisu zelenohorského, jednoho z nejslavnějších i nejdiskutovanějších českých falz. Opera není koncipována jako klasické hudebně dramatické dílo, ale jako jakési historické tableau na principu podobném Wagnerovu Prstenu Nibelungů. Absence výrazně silné dějové linie, kdy závěrečné Libušino proroctví je sice originální, leč dějově nepříliš nosnou pointou, činí Libuši nesporně inscenačně nejnáročnější Smetanovou operou. Tento fakt je dodnes příčinou nepříliš častého uvádění opery na zahraničních scénách.  

Právě proto zůstává Libuše velkou výzvou režijní, scénickou, dramaturgickou i pěveckou výzvou. V titulní roli během mnoha let excelovaly postupně Marie Sittová, Anna Veselá, Růžena Maturová, Ema Destinnová, Ada Nordenová, Marie Podvalová, Naděžda Kniplová, Gabriela Beňačková, Milada Šubrtová, Alena Míková, Eva Děpoltová a další.

Inscenace Divadla J. K. Tyla v Plzni měla svou premiéru 9. května 2015 v Novém divadle v rámci akcí Evropského hlavního města kultury 2015 v titulní roli s vynikající Evou Urbanovou. Excelovala i alterující Ivana Veberová, nositelka Ceny Thálie 2014. Dirigentem inscenace je Oliver Dohnányi. Režie Martina Otavy a Tomáše Pilaře a scéna Daniela Dvořáka posunují plzeňskou Libuši kamsi do dob staroslovanského mysticismu, pohanských věšteb i temného okultismu. Ocitáme se v tajemné atmosféře mezi posvátnými menhiry, v době, kdy souznění s okolní přírodou bylo stejně důležité jako spojení s bohy. Tato inscenace rovněž vzbudila velkou a tolik potřebnou polemiku, jež zároveň dokazuje, že Libuše není jen reliktem dob národního obrození, není jen národním hudebním symbolem, ale že má co říci i současnému modernímu divákovi.