Dvě klíčové skladby Unsuk Chin, slavné Rebonds Iannise Xenakise a světová premiéra Michala Nejtka. Ensemble Modern diriguje Ilan Volkov
účinkují:
Ensemble Modern
Ilan Volkov – dirigent
Sarah Aristidou – soprán
Orlando Bass – klavír
David Haller – bicí nástroje
Rainer Römer – bicí nástroje
program:
Unsuk Chin: Akrostichon-Wortspiel
Michal Nejtek: Nová skladba na objednávku Pražského jara (světová premiéra)
Iannis Xenakis: Rebonds
Unsuk Chin: Dvojkoncert pro klavír, bicí nástroje a ansámbl
Vystoupení Ensemble Modern na Prague Offspring 2025 vyvolalo naprostou senzaci. „Pozastavovat se nad jejich hráčskými dovednostmi (…) je zcela bezpředmětné vzhledem k tomu, že jde o jeden z nejlepších souborů na světě specializující se na soudobou hudbu,“ napsal portál KlasikaPlus. „Je však třeba říct, že úroveň expresivity jejich vyjádření a rezolutnosti, se kterou skladby (v některých místech značně náročné) interpretovali, si možná nedokázal představit nikdo z přítomných.“ V roce 2026 se soubor vrací na Pražské jaro, aby realizoval druhý rok své umělecké rezidence, a spolu s ním zavítá do Prahy i jedna z nejvýraznějších osobností světa soudobé hudby, jihokorejská skladatelka Unsuk Chin. Pro autorku, jíž se dostalo všech největších poct, jakých jen mohou žijící skladatelé dosáhnout, je hudba „odrazem vlastních snů, hrou světla a barev, jež se vznáší prostorem“. První koncert Prague Offspring nabídne dvě její klíčové skladby: Akrostichon-Wortspiel z roku 1991 a Dvojkoncert pro klavír, bicí nástroje a ansámbl z roku 2002. Zazní slavné dílo Rebonds řecko-francouzského skladatele Iannise Xenakise a světová premiéra nové, rozsáhlé kompozice na objednávku Pražského jara českého skladatele Michala Nejtka. Ensemble Modern bude tentokrát řídit Ilan Volkov, který je považován za jednu z největších žijících autorit ve světě soudobé hudby.
Hudba Unsuk Chin (*1961) je pro svou zvláštní barevnost často označována jako „tajemná“ či „nově impresionistická“. Její První houslový koncert získal v roce 2004 Grawemeyerovu cenu, která bývá považována za Nobelovu cenu v hudbě. Následovala Cena Arnolda Schönberga a v roce 2024 prestižní cena Ernst von Siemens Musikstiftung. Violoncellový koncert objednaný BBC Proms, kde byl také v roce 2010 premiérován a posléze vydán na labelu Deutsche Grammophon, označili kritici britského deníku The Guardian za dvanáctou nejlepší skladbu 21. století. Hudbu Unsuk Chin uvádějí a objednávají ty nejlepší světové orchestry a operní domy: Berlínští filharmonikové, Chicagský symfonický orchestr, Newyorská a Losangeleská filharmonie nebo Bavorská státní opera. Jejím velkým obdivovatelem a propagátorem je Kent Nagano, s oblibou ji ovšem uvádějí i další světoví dirigenti a dirigentky jako sir Simon Rattle, Gustavo Dudamel, Esa-Pekka Salonen, David Robertson nebo Mirga Gražinytė-Tyla.
Jak může být soudobá hudba inovativní a současně i hravá, dobrodružná a smělá ukáže hned první skladba večera Akrostichon-Wortspiel pro soprán a instrumentální soubor, jejíž specifický zvuk určuje mimo jiné speciální ladění a využití nástrojů jako mandolína nebo foukací harmonika. Unsuk Chin ji napsala na počátku devadesátých let minulého století na texty knihy Alenka za zrcadlem svého oblíbeného autora Lewise Carrolla a Nekonečného příběhu Michaela Endeho. „Vybrané texty jsem zpracovala různými způsoby,“ říká. „Někdy jsou souhlásky a samohlásky náhodně spojeny, jindy jsou slova čtena pozpátku, takže zůstane pouze symbolický význam. Každá ze sedmi částí je vystavěna kolem určitého tónového centra, ale ve výrazu se od sebe vzájemně liší. Je to sedm různých situací a emočních stavů, od radostných až po groteskní, jak jsou popsány v pohádkách.“ Skladba Akrostichon-Wortspiel obletěla doslova celý svět, když ji vedle Ensemble Modern uvedla například Losangeleská filharmonie nebo Philharmonia Orchestra v Londýně.
Také Dvojkoncert pro klavír, bicí nástroje a ansámbl využívá zvláštních zvukových efektů, když některé struny v klavíru jsou upraveny tak, aby měly perkusivní účinek. Jako ve většině svých skladeb i zde se Chin snaží o vytvoření kombinace barev, které se vymykají evropskému vnímání hudby a nezapřou její spřízněnost s mimoevropskou kulturou Východu.
Bicí nástroje dominují i v nebývale soustředěné, virtuózní skladbě Rebonds řecko-francouzského skladatele a absolventa aténské polytechniky Iannise Xenakise (1922–2001). Zvládnutí dvojdílné kompozice, ve které každá část přináší zcela jinou emoci a typ soustředění, vyžaduje po bicistovi nejen perfektní techniku a koordinaci celého těla, ale i schopnost citlivě pracovat s intenzitou zvuku a s časem. Jde o tak intenzivní zážitek, že přestože celou skladbu interpretuje pouze jeden jediný hráč, zavřete-li oči, vybaví se vám celý soubor bicích nástrojů.
Skladatele a klavíristu Michala Nejtka (*1977) inspiruje „vše originální, pravdivé a silné“, ať se jedná o jazz, rock, alternativní či středověkou hudbu. Byť by se ale zdálo, že jeho vlastní, autorská tvorba bude žánrovou fúzí, opak je pravdou: „Je pro mě mnohem zajímavější kochat se rozdíly a vzdáleností mezi žánry než udělat ze skladby pelmel,“ říká. Přesto je na jeho hudbě obecně slyšitelná obrovská muzikantská flexibilita, zkušenost a rozhled, které mu společně s velkou invencí dovolují vytvářet zcela výjimečné kompozice. Bude nanejvýš zajímavé, ba přímo vzrušující počkat si na jeho novou skladbu pro Ensemble Modern, který skladatelům nabízí tak skvělý hráčský potenciál. Nejtkovy skladby zazněly na řadě prestižních mezinárodních festivalů soudobé hudby jako Donaueschinger Musiktage, Varšavský podzim nebo Klangspuren Schwaz. Pro Národní divadlo Brno zkomponoval operu Pravidla slušného chování v moderní společnosti, pro Filharmonii Brno vytvořil symfonii The Basement Sketches. Pravidelně píše pro soubor MoEns a Orchestr BERG, spolupracuje s Agon Orchestra, Michal Pavlíček & Trio, jazzrockovým triem NTS a kapelou The Plastic People of the Universe. Jako autor scénické hudby se podílel na inscenacích režisérů Arnošta Goldflama, Jiřího Ornesta, Jiřího Havelky, Jiřího Adámka či dua SKUTR. Pro Pražské jaro již složil skladbu Ultramarine, kterou v roce 2018 premiérovala Varšavská filharmonie, a Trobairitz na texty středověkých trubadúrek, kterou v rámci projektu Vize a sny premiéroval v roce 2022 Tiburtina Ensemble a následně vyšla i na CD. S Ensemble Modern ho mimo jiné pojí společná vášeň pro hudbu Franka Zappy.
Ilan Volkov se do širšího hudebního povědomí zapsal v pouhých třiadvaceti letech, kdy se stal asistentem tehdejšího šéfdirigenta Bostonského symfonického orchestru Seidžiho Ozawy. To odstartovalo jeho bohatou mezinárodní kariéru, pro niž se stalo zásadní působení u BBC Scottish Symphony Orchestra, kde zastával v letech 2003–2009 post šéfdirigenta, 2009–2024 působil na pozici hlavního hostujícího dirigenta a dnes s orchestrem spolupracuje jako kreativní partner. Kromě toho, že je ceněným interpretem klasického repertoáru, je také jednou z klíčových osobností mezinárodní scény současné hudby a jejím neúnavným propagátorem. V roce 2012 založil festival Tectonics, který se stal velmi záhy jednou z nejvýznamnějších a nejprogresivnějších platforem nové hudby na světě. Pod Volkovovým vedením se Tectonics rozrostl do celosvětové sítě festivalů s pobočkami v Glasgow, Reykjavíku, Tel Avivu, New Yorku, Oslu, Aténách, Krakově či Adelaide a stal se prostorem pro setkávání avantgardních skladatelů, improvizátorů a experimentátorů z celého světa. Volkov spolupracuje s těmi nejlepšími soubory specializovanými na soudobou hudbu, jako jsou Ensemble Modern, Klangforum Wien či Ensemble intercontemporain. Premiéroval celou řadu děl včetně těch od Unsuk Chin, Missy Mazzoli nebo Hanse Abrahamsena. Je pravidelným hostem Salcburského, Lucernského či Edinburského festivalu a BBC Proms, kde kombinuje tradiční a soudobý repertoár. Za své četné nahrávky získal řadu ocenění, mimo jiné hned několikrát Cenu Gramophone.
Ensemble Modern již desítky let určuje trendy na poli soudobé hudby. Britský list The Guardian jej dokonce popsal jako „hudebníky z Frankfurtu, kteří pro svou všestrannost a virtuozitu nemají mezi evropskými specializovanými soubory současné hudby mnoho konkurentů“. Byl založen v roce 1980 ve Frankfurtu nad Mohanem a jeho jádro dnes tvoří osmnáct sólistů z Belgie, Bulharska, Německa, Řecka, Indie, Japonska, Švýcarska a USA. Každý rok nastudují členové souboru na sedmdesát nových děl, z nichž přibližně dvacet uvedou ve světové premiéře. Díky své charakteristické otevřenosti zařazuje Ensemble Modern do svých programů také projekty hudebního divadla, taneční představení a multimediální projekty. Pod značkou Ensemble Modern Orchestra uvádí v rozšířeném obsazení rovněž díla symfonická. Během téměř půlstoletí své existence si vytvořil blízký vztah s vůdčími skladateli a skladatelkami naší doby včetně Unsuk Chin, Olgy Neuwirth, Heinera Goebbelse, Helmuta Lachenmanna, Karlheinze Stockhausena, Wolfganga Rihma nebo Steva Reicha. Nahrávky děl těchto skladatelů, které Ensemble Modern vydává mimo jiné i na vlastním labelu, jsou považovány za referenční. Kromě koncertů ve vlastní abonentní řadě ve frankfurtské Alte Oper je soubor pravidelným hostem prestižních festivalů a koncertních sezón, včetně Festivalu d’Aix-en-Provence, Berliner Festspiele, Holland Festival, Wigmore Hall a South Bank Centre v Londýně či newyorské Carnegie Hall. V roce 2003 založil Mezinárodní akademii Ensemble Modern, která zastřešuje nejrůznější edukativní projekty. Jejím cílem je sdílet a zprostředkovávat v různých formátech nejnovější umělecké směry. Akademie tak realizuje například magisterský program věnovaný interpretaci soudobé hudby na Hochschule für Musik und darstellende Kunst ve Frankfurtu, mezinárodní skladatelské a dirigentské semináře a vzdělávací projekty pro děti a teenagery.
Koncert se koná v rámci 81. ročníku MHF Pražské jaro.