Co spojuje jednoho z největších hitmakerů 20. století George Gershwina s Arnoldem Schönbergem? Bláznivá jízda Barbary Hannigan a České filharmonie v programu plném kontrastů a překvapení.
účinkují:
Česká filharmonie
Barbara Hannigan – soprán, dirigentka
program:
Charles Ives: The Unanswered Question
Joseph Haydn: Symfonie č. 45 fis moll „Na odchodnou“ Hob. I:45
Arnold Schönberg: Zjasněná noc op. 4
George Gershwin: Girl Crazy, suita z muzikálu (ar. Bill Elliott)
Rezidenční umělkyně Pražského jara 2026 Barbara Hannigan patří k nejoriginálnějším osobnostem světa klasické hudby. S neohrožeností sobě vlastní zpívá a diriguje, inspiruje k tvorbě nejlepší skladatele současnosti a vytváří jedinečné projekty přesahující běžnou koncertní praxi. Rodačka z Kanady premiérovala více než stovku skladeb. Spolupracuje s nejlepšími světovými orchestry a dirigenty včetně Berlínských filharmoniků. Je hlavní hostující dirigentkou Göteborského symfonického orchestru, pyšní se pozicemi umělecké partnerky Londýnského symfonického orchestru, první hostující umělkyně Filharmonického orchestru Francouzského rozhlasu a na podzim roku 2026 se stane šéfdirigentkou a uměleckou ředitelkou Islandského symfonického orchestru. Její výjimečný umělecký profil dokresluje řada prestižních ocenění, mimo jiné cena Grammy, titul umělec roku časopisu Gramophone nebo Polar Music Prize 2025, švédská hudební cena založená vydavatelem a manažerem skupiny ABBA Stigem Andersonem, kterou získala spolu s jazzmanem Herbiem Hancockem a kapelou Queen. Její pražskojarní rezidence nabídne čtyři koncerty.
„Tento můj druhý pražskojarní koncert s Českou filharmonií představí díla, která jsou mi velice drahá: Haydnovu symfonii s láskyplným závěrem a další hudební báseň pro smyčce, Schönbergovu ranou skladbu Zjasněná noc, ve které učiní žena srdcervoucí přiznání své životní lásce. Následuje suita z Girl Crazy George Gershwina, což se může zdát někomu divné (a skutečně – fakt, že Gershwin a Schönberg byli přátelé, a dokonce spolu hráli tenis, se některým může zdát absurdní), ale v tomto případě zde před námi stojí dva skvělí skladatelé, kteří si pohrávají s bohatostí harmonií a emocí romantické lásky,“ říká o programu Barbara Hannigan. V každém případě nás v závěru své rezidence pozve na dobrodružnou výpravu, kterou otevře dnes již legendární skladbou s názvem Nezodpovězená otázka amerického hudebního vizionáře Charlese Ivese (1874–1954). Zakladatel Ives & Myrick Insurance Company, který přišel jako první s konceptem plánování pozůstalosti a svou hudbu, která předběhla dobu o desítky let, skládal pouze o víkendech a ve vlaku do práce, byl jako skladatel za svého života téměř ignorován. Pro dokreslení: v roce 1947 získal Pulitzerovu cenu za Třetí symfonii, kterou složil čtyřicet let předtím. The Unanswered Question, tajuplná skladba z roku 1908, bývá někdy popisována jako programní hudba, trefnější by ale bylo hovořit o filozofii přenesené do hudby. V úvodu ke skladbě autor píše, že se zabývá „věčnou otázkou existence“. Ani ne šestiminutové dílo je čitelně strukturováno do tří na sobě nezávislých vrstev – první tvoří sólová trubka, druhou čtyři flétny a třetí smyčce, které přinášejí jakési poklidné pozadí. Trubka svým sólem položí otázku, na níž čtyři flétny, reprezentující lidstvo, hledají odpověď. Napřed měkce, později však – jakoby frustrovány nemožností ji najít – agresivněji a nervózněji. Nakonec se trubka zeptá naposledy… A odpovědí je jí výmluvné ticho.
Skrytý podtext nese i další skladba programu – Symfonie č. 45 zvaná „Na odchodnou“ Josepha Haydna (1732–1809). Haydn ji složil na letním sídle svého patrona, knížete Mikuláše I. Esterházyho, který se zde zdržel nečekaně dlouho a spolu s ním i hudebníci jeho orchestru. Nešťastní, že se nemohou vrátit ke svým rodinám, požádali svého kapelníka o pomoc a skladatel, než aby knížete požádal přímo, složil skladbu, během jejíž poslední věty začali postupně jednotliví hudebníci zhasínat své svíce a odcházet, až zbyl na pódiu pouze koncertní mistr se samotným Haydnem. Kníže údajně vzkazu porozuměl a celý jeho dvůr včetně hudebníků se krátce po provedení díla vrátil do Vídně. Dnes je tato symfonie skvělou a hlavně zábavnou příležitostí pro hráče orchestru ukázat se i v herecké akci.
Co měli společného zakladatel Druhé vídeňské školy a přední autor atonální hudby Arnold Schönberg (1874–1951) s Georgem Gershwinem (1898–1937), jedním z největších hitmakerů minulého století? Více, než by se zdálo. Poté, co se Schönberg uchýlil do Kalifornie, začali se oba skladatelé navštěvovat a vzájemná úcta přerostla v přátelství, které stvrdila jejich společná vášeň pro tenis a výtvarné umění. Gershwin dokonce namaloval Schönbergův portrét. Když krátce na to náhle zemřel na nádor na mozku, Schönberg vzdal svému příteli dojemný hold v rozhlasovém vysílání. „George Gershwin byl jedním z těch vzácných hudebníků, pro které nebyla hudba otázkou větších či menších schopností. Hudba pro něj byla vzduchem, který dýchal, potravou, která ho živila, nápojem, který ho osvěžoval. Hudba byla tím, co v něm vyvolávalo pocity, a hudba byla pocitem, který vyjadřoval. Přímočarost tohoto druhu je dána pouze velkým osobnostem.“ Barbara Hannigan se rozhodla spojit jejich tvorbu v druhé polovině večera. Nejprve zazní skladba pro smyčce Zjasněná noc, Schönbergovo lyrické dílo silně ovlivněné Wagnerovým Tristanem a Isoldou, inspirované stejnojmennou básní Richarda Dehmela ze sbírky Žena a svět. Erotický, symbolistický, dekadentní ráz Dehmelových veršů měl na Schönbergovu tvorbu po několik let zásadní vliv. „To ony mě poprvé přiměly k tomu, hledat v lyrice nový tón,“ svěřil se Dehmelovi v jednom z dopisů. Program vyvrcholí provedením spektakulární suity z muzikálu Girl Crazy, pro nějž Gershwin napsal své nejslavnější písně I Got Rhythm a Embraceable You, které Barbara Hannigan zazpívá na závěr své rezidence ve spolupráci s Českou filharmonií svým zcela jedinečným způsobem.
Koncert se koná v rámci 81. ročníku MHF Pražské jaro.