Mozart, Hindemith, Schönberg a Webern. Harmonické spojení hlasu a smyčcového kvarteta ve skladbách čtyř hudebních vizionářů. Nadechněte se „vzduchu z jiné planety“.
účinkují:
Barbara Hannigan – soprán
Belcea Quartet ve složení:
Corina Belcea – housle
Suyeon Kang – housle
Krzysztof Chorzelski – viola
Antoine Lederlin – violoncello
program:
Anton Webern: Pět kusů op. 5
Wolfgang Amadeus Mozart: Smyčcový kvartet č. 19 C dur „Disonantní“ KV 465
Paul Hindemith: Melancholie op. 13
Arnold Schönberg: Smyčcový kvartet č. 2 op. 10
Rezidenční umělkyně Pražského jara 2026 Barbara Hannigan patří k nejoriginálnějším osobnostem světa klasické hudby. S neohrožeností sobě vlastní zpívá a diriguje, inspiruje k tvorbě nejlepší skladatele současnosti a vytváří jedinečné projekty přesahující běžnou koncertní praxi. Rodačka z Kanady premiérovala více než stovku skladeb. Spolupracuje s nejlepšími světovými orchestry a dirigenty včetně Berlínských filharmoniků. Je hlavní hostující dirigentkou Göteborského symfonického orchestru, pyšní se pozicemi umělecké partnerky Londýnského symfonického orchestru, první hostující umělkyně Filharmonického orchestru Francouzského rozhlasu a na podzim roku 2026 se stane šéfdirigentkou a uměleckou ředitelkou Islandského symfonického orchestru. Její výjimečný umělecký profil dokresluje řada prestižních ocenění, mimo jiné cena Grammy, titul umělec roku časopisu Gramophone nebo Polar Music Prize 2025, švédská hudební cena založená vydavatelem a manažerem skupiny ABBA Stigem Andersonem, kterou získala spolu s jazzmanem Herbiem Hancockem a kapelou Queen. Její pražskojarní rezidence nabídne čtyři koncerty.
Druhý projekt její umělecké rezidence na Pražském jaru přinese festivalový debut Belcea Quartet. Smyčcové kvarteto, jež se zformovalo v roce 1994 na Royal College of Music v Londýně, dnes patří mezi nejvýše ceněné komorní soubory světa. Pravidelně vystupuje v londýnské Wigmore Hall, pařížském Théâtre des Champs-Elysées, newyorské Carnegie Hall či vídeňském Konzerthausu. V letech 2017–2020 působilo jako rezidenční soubor Pierre Boulez Saal v Berlíně. Německý deník Hamburger Abendblatt o něm napsal: „Belcea Quartet hraje koncerty, které se zapisují do věčnosti.“
Ansámblu, který proslul uměním spojit dokonalou souhru a intonaci s přirozeností výrazu, bude patřit první polovina večera. Ryze středoevropský program otevře Pět kusů op. 5 Antona Weberna (1883–1945), výjimečná skladba, jež více než sto let po svém vzniku stále působí svou smělostí, koncentrací výrazu a podmanivou expresivitou. Pět hudebních miniatur (čtvrtá část například trvá jen několik sekund) pro smyčcové kvarteto z roku 1909 je ukázkovým příkladem Webernovy schopnosti spojit jednotlivé hudební prvky do krystalicky čistého celku. Průkopník tzv. Klangfarbenmelodie dociluje nových zvukových světů mimo jiné tím, že klade na hráče spoustu technických požadavků, s cílem maximálně využít zvukových možností nástrojů. Výsledkem je skladba, jež kombinuje zvukovou askezi s ladností linií a barev a momenty mimořádné něhy s extrémní zvukovostí. Webernův specifický zvukový svět poté vystřídá hudba Wolfganga Amadea Mozarta (1756–1791). Zazní jeden z Mozartových nejkrásnějších smyčcových kvartetů nazvaný pro svůj neobvyklý harmonický úvod „Disonantní“. Dílo je součástí souboru šesti kvartetů, které Mozart zkomponoval mezi léty 1782–1785 a věnoval je Josephu Haydnovi.
Ve druhé polovině večera se k Belcea Quartet připojí Barbara Hannigan. Nejprve spolu uvedou cyklus Melancholie op. 13 německého skladatele Paula Hindemitha (1895–1963) na verše Christiana Morgensterna. „Partituru Hindemithovy Melancholie jsem u sebe nosila mnoho let a čekala na vhodný okamžik k jejímu uvedení. Chtěla jsem ji poznat od doby, kdy mi o ní řekl můj milovaný kolega Reinbert de Leeuw,“ vzpomíná Hannigan na dnes již zesnulého nizozemského dirigenta a klavíristu, který byl dlouhá léta jejím uměleckým partnerem. „Ačkoli se toto dílo hraje jen zřídka, vezme vás za srdce. Je to klenot,“ dodává Hannigan.
„Cítím vzduch z jiné planety,“ zpívají verše německého symbolistního básníka Stefana Georgeho, které ve svém Smyčcovém kvartetu č. 2 op. 10 se sopránovým sólem zhudebnil Arnold Schönberg (1874–1951). Jako by tak George vyřkl myšlenku, kterou se Schönberg vůbec poprvé pokusil vyjádřit ve své hudbě – touhu po novém, ničím nespoutaném výrazu. Skladatel komponoval dílo v době, kdy jeho životem otřásla milostná aféra manželky Mathildy s malířem Richardem Gerstlem, jež skončila Gerstlovou sebevraždou. Své estetické vize také stále častěji formoval ve svých obrazech, kterými se připojil k expresionistickému hnutí. Odklon od pozdně romantického hudebního myšlení vyjádřil ve skladbě symbolicky citací lidové písně O du lieber Augustin, alles ist hin (Ach, milý Augustine, vše je ztraceno). „Tohle dílo je jako chladivý, konejšivý mimozemský vánek, který nás jemně odvede od všeho, co jsme znali a milovali, včetně harmonie,“ okomentovala poeticky tuto skladbu Barbara Hannigan. Společně s Belcea Quartet jí zakončí program ze skladeb, jež ve své době předznamenaly nové možnosti hudebního výrazu. Díla čtyř vizionářů hudební historie.
Koncert se koná v rámci 81. ročníku MHF Pražské jaro.