účinkují:
Prague Philharmonia
Ondřej Soukup – dirigent
Simona Šaturová – soprán
program:
Aaron Copland: Čtyři taneční epizody z baletu Rodeo
Samuel Barber: Knoxville: Léto roku 1915
Antonín Dvořák: Suita A dur op. 98b
Alberto Ginastera: Čtyři tance z baletu Estancia op. 8a
Debut Pražského jara, určený talentovaným mladým českým dirigentům, se stal již nedílným, kritiky i veřejností intenzivně sledovaným projektem festivalu. Třináctým debutantem v řadě bude v roce 2026 absolvent prestižní Royal College of Music v Londýně a Královské hudební akademie v Kodani, laureát Mezinárodní dirigentské soutěže Ionela Perley Ondřej Soukup. Umělec, jehož jméno rychle získává zvuk zejména ve Velké Británii a ve Skandinávii, bude poprvé řídit orchestr Prague Philharmonia. O programu, jenž se odkazuje k americkému kontinentu, mladý dirigent říká: „Od Coplandova zvuku otevřených amerických prérií se čas na chvíli zastaví v Barberově Knoxville. Po pauze navážeme v některých větách Dvořákovy Suity na Barberovu nostalgii, v jiných na Coplandovo taneční entrée. A s Ginasterou nakonec dotančíme až do velkého finále.“ V působivém díle Samuela Barbera Knoxville: Summer of 1915 (Léto roku 1915) na text držitele Pulitzerovy ceny a přítele Charlieho Chaplina Jamese Ageeho se jako sólistka představí vynikající slovenská sopranistka Simona Šaturová, jež ve filmu Il Boemo oceněném Českým lvem propůjčila hlas primadoně Caterině Gabrielli a ve své vlastní kariéře vystoupila například s Vídeňskými filharmoniky s Herbertem Blomstedtem, Staatskapelle Dresden s Manfredem Honeckem nebo s Bostonským symfonickým orchestrem pod taktovkou Charlese Dutoit.
Ondřej Soukup je výrazný mladý český dirigent s rychle se rozvíjející mezinárodní kariérou. „Má výbornou techniku dirigování i zkoušení, je vyspělý hudebně i svým charakterem,“ prohlásil o něm nizozemský dirigent Jac van Steen, kterému mladý umělec asistoval u Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK a National Youth Orchestra of Scotland. Na Royal College of Music měl možnost spolupracovat s Antoniem Pappanem, nedávno zesnulým Rogerem Norringtonem nebo Thomasem Allenem a asistoval rovněž americkému dirigentovi Ryanu Bancroftovi u BBC National Orchestra of Wales a švédského Malmö Symphony Orchestra. Navzdory mladému věku má bohaté zkušenosti nejen se symfonickou, ale rovněž s operní a sborovou tvorbou, jeho záběr sahá od Wagnerova Zlata Rýna až po nové kompozice mladých autorů. Začátkem roku 2025 nastudoval a premiéroval operu The Play of the Night (Hra noci) přední švédské skladatelky Britty Byström. Držitel Ceny Rodericka Brydona udělované talentovaným mladým dirigentům již řídil orchestry v Dánsku, Švédsku, Velké Británii a samozřejmě v České republice. Stihl také založit skladatelskou soutěž a významně se angažuje v charitativních projektech.
Jeho pražskojarní debut bude mít výraznou americkou příchuť. Otevřou jej Čtyři taneční epizody Aarona Coplanda (1900–1990) z baletu Rodeo, který si při své premiéře v Metropolitní opeře 16. října 1942 vysloužil dvaadvacet opon! Nesmírně barvitou, energickou a zároveň lyrickou hudbu, jež evokuje náladu klasických amerických westernů (v jednu chvíli zazní dokonce honky tonky piano), napsal Copland na libreto Agnes de Mille. Ta zpracovala příběh americké cowgirl, která soupeří na Burntově ranči s dívkami z města o pozornost místních kovbojů. Skladba pracuje s řadou amerických lidových písní – If He’d Be a Buckaroo by His Trade, Old Paint nebo s baladou Sis Joe – a končí závěrečnou venkovskou tancovačkou Hoe-Down ve stylu amerického square dance. Dílo, které téměř nevzniklo, neboť Agnes de Mille poslala na první schůzce Coplanda „k čertu“, objednal a premiéroval Ballet Russe de Monte-Carlo, soubor založený v roce 1932, který převzal název slavného Ballet Russe impresária Sergeje Ďagileva a po vypuknutí Druhé světové války přesídlil do Spojených států amerických.
O pět let později napsal další klasik americké hudby Samuel Barber (1910–1981) lyrickou skladbu nazvanou Knoxville: Summer of 1915 (Knoxville: Léto roku 1915). Barber, který v pouhých sedmi letech poslal své matce tento výmluvný vzkaz: „Není mi souzeno stát se sportovcem, ale skladatelem, a stanu se jím, to vím jistě. Nechtěj po mně, abych chodil na fotbal,“ ji zkomponoval na žádost sopranistky Eleanor Steber. Vybral pro ni úryvek z románu A Death in the Family (Úmrtí v rodině) Jamese Ageeho, mimo jiné autora scénáře k filmu The African Queen (Africká Královna) s Katharine Hepburn a Humphrey Bogartem. Malý chlapec leží v trávě u svého domu v Knoxville ve státě Tennessee a naslouchá okolním zvukům. Slyší „železné sténání“ tramvaje, nad níž „praská a kleje ponurá jiskra jako malý zlovolný duch, který se vydal na cestu“. Dívá se na oblohu, přemýšlí o strastech života, modlí se, aby Bůh požehnal jeho rodině, a s touto modlitbou se ukládá ke spánku. Ageeho vzpomínka je autobiografická a nepřímo odkazuje ke smrti otce, který v roce 1916 tragicky zemřel při automobilové nehodě, když bylo Ageemu sedm let. Na skladbě je znát, že sám Barber byl velmi zdatný pěvec a rozuměl lidskému hlasu. Lyrické dílo s překrásně klenutou vokální linkou premiérovala za doprovodu Bostonského symfonického orchestru a dirigenta Sergeje Koussevitzkého Eleanor Steber.
S Amerikou je pevně spjata také Suita A dur Antonína Dvořáka (1841–1904). Český skladatel ji napsal v New Yorku původně pro klavír nedlouho po hektické premiéře symfonie „Z Nového světa“. Dvořák v ní svým jedinečným způsobem rozvinul inspiraci americkou lidovou hudbou a nenásilně ji propojil s typicky českými tanci, jako jsou polka nebo sousedská. Snad i proto se mistrovskému dílu, které Dvořák naplnil něžnou lyrikou i zemitostí, říká „Americká suita“.
Finále debutu bude patřit čtyřem tancům z baletu Estancia argentinského skladatele Alberta Ginastery (1916–1983). Snad nejvýznamnější autor Latinské Ameriky se narodil španělskému otci a italské matce v Buenos Aires. Zajímavostí je, že v roce 1946 mu Guggenheimovo stipendium umožnilo studovat v Tanglewoodu u Aarona Coplanda, se kterým se setkal v roce 1941 při Coplandově cestě do Buenos Aires. Coplandův balet Rodeo z roku 1942, který zazní v úvodu večera, dokonce naznačuje vliv Ginasterova baletu Estancia, který vznikl o rok dříve a je rovněž inspirován americkými reáliemi, když se odehrává v prostředí jihoamerických pamp a končí temperamentním Malambem, frenetickou taneční soutěží argentinských kovbojů, tzv. gaučů. Ondřej Soukup a Prague Philharmonia tak uzavřou večer strhujícími rytmy jihoamerické hudby.
„Myslím, že mistři skladatelé by se vůbec nezlobili, pokud ve vás hudba vyvolá nutkání si zatančit,“ vzkazuje festivalovému publiku mladý dirigent. Pro svůj pražskojarní debut si vybral program, ve kterém může naplno ukázat svůj temperament. Třináctý Debut se zkrátka ponese ve víru tance!
Historie Debutu Pražského jara
Debut Pražského jara inicioval v roce 2014 někdejší prezident Umělecké rady Pražského jara a šéfdirigent České filharmonie Jiří Bělohlávek. Započala se tak dnes již tradiční série, která umožňuje mladým dirigentům a dirigentkám navazovat spolupráci s předními domácími orchestry, ukázat publiku své schopnosti a získat nenahraditelné zkušenosti. Pražskojarní debut stál v počátcích kariéry například Marka Šedivého, Jakuba Kleckera, Jiřího Rožně, Roberta Kružíka, Františka Macka, Marka Prášila nebo Jiřího Habarta. První dirigentskou debutantkou se stala v roce 2023 Alena Hron, zatím posledním debutantem byl v roce 2025 Jan Sedláček. České dirigenty doplnili i dva vítězové dirigentské soutěže ve francouzském Besançonu Jonathon Heyward a Ben Glassberg.
Koncert se koná v rámci 81. ročníku MHF Pražské jaro.