účinkují:
Academy of St Martin in the Fields
Tomo Keller – umělecký vedoucí
Lucas & Arthur Jussen – klavír
program:
Johann Christian Bach: Sinfonia g moll op. 6 č. 6
Wolfgang Amadeus Mozart: Koncert pro tři klavíry a orchestr F dur KV 242
Johann Sebastian Bach: Koncert pro dva klavíry a orchestr C dur BWV 1061 (v originále pro dvě cembala)
Wolfgang Amadeus Mozart: Symfonie č. 29 A dur KV 201
Tři skladatelé, dva klavíristé, jeden výjimečný orchestr. Přesně to nabídne první z festivalových koncertů nejlepšího klavírního dua současnosti – bratrů Lucase a Arthura Jussenových – ve spolupráci s legendárním britským orchestrem Academy of St Martin in the Fields. Nizozemský pár, který v této sezoně mimo jiné debutuje s Berlínskými filharmoniky, se na Pražské jaro vrátí ještě 3. června, kdy uvede program z hudby 20. a 21. století pro dva klavíry a bicí nástroje, včetně slavné West Side Story. První večer ovšem zamíří do zcela jiných programových vod: do hudby vrcholného baroka a klasicismu. Zazní díla Johanna Sebastiana Bacha, Johanna Christiana Bacha přezdívaného „londýnský Bach“ a Wolfganga Amadea Mozarta, z jehož tvorby nabídnou bratři Jussenové Klavírní koncert č. 7 původně napsaný pro tři klavíry a orchestr, později Mozartem přepracovaný do technicky náročnější, virtuózní verze pro dva klavíry, která zazní na Pražském jaru.
„Připravte se na první větu, která vás přímo zatlačí do sedačky, znepokojivě emotivní větu druhou a raketové finále v moll, poháněné voláním lesních rohů a výbuchy vysokých smyčců.“ Tak popsal Sinfonii g moll Johanna Christiana Bacha (1735–1782), nejmladšího syna Johanna Sebastiana Bacha, kritik deníku The Guardian. Jediná skladatelova symfonie v mollové tónině napsaná v roce 1769 v duchu preromantického hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor) vznikla pouhé čtyři roky před Symfonií č. 29 A dur K 201 Wolfganga Amadea Mozarta (1756–1791). Osmnáctiletý Mozart ji složil ještě v Salcburku v reakci na svou delší návštěvu Vídně v létě roku 1773, po níž svůj dosavadní symfonický styl ovlivněný právě Johannem Christianem Bachem radikálně proměnil. Milovníci Mozartovy hudby považují tuto symfonii za nejkrásnější a nejromantičtější z jeho raného díla a bude skvělé slyšet ji v interpretaci Academy of St Martin in the Fields, jednoho z nejpovolanějších světových souborů v tomto typu repertoáru.
Z Mozartových šesti set opusů, na které podle výpočtů spotřeboval více než osm kilometrů notového papíru, zazní ještě koncert psaný původně pro tři klavíry na objednávku hraběnky Marie Antonie Lodron, jedné z Mozartových mecenášek, která jej se svými dcerami Giuseppou a Aloisií také v roce 1776 v Salcburku premiérovala. Mozart ho v roce 1780 přepracoval do technicky náročnější verze pro dva klavíry. Ve skladbě se objevují měkké, vysoké tóny, které podle některých badatelů napodobují zvuk v té době oblíbeného nástroje – skleněné harmoniky. Posledním ze čtveřice nabízených děl je Koncert pro dvě cembala C dur BWV 1061 v úpravě pro dva klavíry z počátku třicátých let 18. století, brilantní dílo Johanna Sebastiana Bacha (1685–1750) a zřejmě z části i jeho syna Wilhelma Friedemanna (1710–1784), se kterým koncert pravděpodobně premiéroval. Skladba poprvé zazněla v Lipsku v proslulé Zimmermannově kavárně na Katharinenstraße v podání autorů a souboru Collegium Musicum. Koncert, který má velmi zajímavou stavbu, protože sólové nástroje hrají většinu času bez doprovodu, je považován za jediné Bachovo koncertní dílo pro cembalo, které je originálem, a nikoliv transkripcí skladby pro jiný nástroj.
Když nizozemské bratrské duo Lucas a Arthur Jussenovi debutovali v České republice v roce 2023 na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného, jednalo se téměř o hudební událost roku. Koncert ve vyprodaném Rudolfinu nadchnul publikum i odbornou kritiku. „Jejich provedení La valse bylo tak strhující, že obecenstvo povstalo k nadšeným standing ovation už po první půli koncertu,“ napsal tehdy pro časopis Harmonie Věroslav Němec. Sympatičtí bratři, které mnozí považují za nejlepší klavírní duo historie, se jako sólisté představili s předními světovými orchestry včetně Bostonského a Chicagského symfonického orchestru nebo Královského orchestru Concertgebouw a spolupracovali s dirigenty jako Andris Nelsons, Yannick Nézet-Séguin, sir Neville Marriner nebo Iván Fischer. Jejich nahrávky vycházejí exkluzivně ve vydavatelství Deutsche Grammophon. Své první album s hudbou Ludwiga van Beethovena natočili v roce 2010 ještě jako teenageři. Mozartovy koncerty pro dva klavíry, z nichž jeden zazní na Pražském jaru, nahráli pro stejný label v roce 2016 právě s Academy of St Martin in the Fields pod taktovkou sira Nevilla Marrinera a britský časopis Gramophone ji vzápětí zařadil mezi padesát nejlepších mozartovských nahrávek všech dob.
Academy of St Martin in the Fields (Akademii sv. Martina v polích) založil v roce 1959 dirigent sir Neville Marriner a nazval ji podle stejnojmenného kostela na Trafalgarském náměstí v Londýně, kde se konal historicky první koncert souboru. Těžiště repertoáru jednoho z nejlepších komorních orchestrů světa leží v hudbě baroka a vídeňského klasicismu, do nejširšího povědomí se dostal díky oscarovému snímku Amadeus Miloše Formana, k němuž pod Marrinerovým vedením natočil veškerou hudbu a soundtrack následně získal třináct Zlatých desek. Není bez zajímavosti, že z partnerství mezi souborem a jeho zakladatelem vzniklo největší množství nahrávek, které kdy který dirigent s jedním orchestrem pořídil. Byl to rovněž Neville Marriner, se kterým se Akademie v roce 1975 poprvé představila na Pražském jaru. V roce 2000 se stal jejím hostujícím dirigentem americký klavírista a dirigent Murray Perahia a v roce 2011 byl jmenován do funkce hudebního ředitele Academy of St Martin in the Fields americký houslista Joshua Bell. Prestiž a význam, kterým se ansámbl těší ve Velké Británii, dokládá také The Queen’s Award for Export Achievement (Cena anglické královny za export, dnes King’s Award for Enterprise), kterou získal jako doposud jediný orchestr.
Koncert se koná v rámci 81. ročníku MHF Pražské jaro.