Prostorová performance jedné z nejvyhledávanějších světových interpretek současné hudby, houslistky Hany Kotkové, a Veniera Rizzardiho (elektronika).
účinkují:
Hana Kotková – housle
Veniero Rizzardi – elektronika
program:
Salvatore Sciarrino: Šest capriccií pro sólové housle
Luigi Nono: La lontananza nostalgica utopica futura pro housle a elektroniku
„Caminantes, no hay caminos, hay que caminar…“ (Ó vy, kteří kráčíte, nejsou žádné cesty, je třeba kráčet…). Tato věta ze zdi kláštera v Toledu inspirovala prostorovou kompozici italského skladatele Luigiho Nona pro housle a osm zvukových stop La lontananza nostalgica utopica futura (1989). Fascinující, odvážné dílo uvede společně s Šesti capricci pro sólové housle (1976) Salvatoreho Sciarrina na motivy slavných 24 capriccií op. 1 Niccola Paganiniho vyhledávaná světová interpretka soudobé hudby Hana Kotková. Uměleckým partnerem jí bude expert na dílo Luigiho Nona Veniero Rizzardi. Na diváky, kteří tentokrát přijdou do dopravní haly Národního technického muzea, čeká nevšední sonický zážitek na pomezí koncertu a site-specific performance. Stačí si představit houslistku pohybující se v prostoru, jejíž „camino“ (cestu) určuje elektronická stopa.
„Tahle myšlenka nepřetržitého putování, cesty bez cíle do neznáma, mě fascinuje,“ říká o Nonově skladbě Hana Kotková. Umělkyně, jejímž druhým domovem se stalo Švýcarsko, je laureátkou soutěže Pražské jaro 1997. Velkou oporou a mentorem jí byl Yehudi Menuhin, se kterým absolvovala řadu koncertních turné v Evropě a USA. Dnes patří k nevyhledávanějším interpretkám současné hudby. V Carnegie Hall debutovala skladbou Riti neurali Luky Francesconiho, v Lincolnově centru Houslovým koncertem Györgyho Ligetiho. V roce 2012 uvedla pod taktovkou Petra Kotíka americkou premiéru skladby Mortona Feldmana Violin and Orchestra s Janáčkovou filharmonií Ostrava v rámci festivalu Beyond Cage. Zapojuje se rovněž do multimediálních projektů, s Ivou Bittovou například vystoupila v Kafka Fragments Györgyho Kurtága na festivalu v australském Sydney. Je pravidelným hostem Ostravských dnů, účinkovala na festivalech MITO SettembreMusica nebo Martha Argerich Project v Luganu. „Je mi velkým potěšením představit publiku Pražského jara dva významné italské skladatele současné hudby, ke kterým chovám velký obdiv,“ říká. „Jejich propojení v jednom programu není náhodné. La lontananza Luigiho Nona (1924–1990) je věnována právě Sciarrinovi (*1947), ‚vzorovému chodci‘, jak jej Nono nazývá v dedikaci. Předem dané cesty a vyznačené a bezpečné trasy neexistují, zásadní je ignorovat dogmata, značení, otevřít se utopii, neustálému hledání, být svobodný jako ‚caminantes‘ bez jakéhokoli cíle,“ dodává. La lontananza nostalgica utopica futura je výsledkem spolupráce Nona s houslistou Gidonem Kremerem, který po dobu tří dnů improvizoval v nahrávacím studiu a Nono pak následně zpracoval tento zvukový záznam do houslového partu a elektronické stopy. Páska – dnes spíše digitalizovaná kopie – hraje šedesát jedna minut, což je také maximální délka performance, režisér však do ní může libovolně střihat nebo zesilovat a zeslabovat zvuk, ať již v reakci na hru houslisty, nebo s ohledem na koncepci formy.
Hana Kotková
V Praze se tohoto úkolu ujme jeden z největších znalců Nonovy hudby Veniero Rizzardi. „Veniero je nejen všestranným znalcem veškeré hudby poválečného období, a to ve všech žánrech, ale také badatelem a strážcem odkazu Luigiho Nona, který je od roku 1993 shromážděn ve Fondazione Archivio Luigi Nono ONLUS. Společně s Nuriou Schönberg Nono, dcerou Arnolda Schönberga a manželkou Luigiho Nona, je Veniero jedním ze zakladatelů této nadace,“ říká Hana Kotková. Rizzardi má doktorát z muzikologie na Univerzitě v Miláně a aktuálně působí na Università Ca‘ Foscari v Benátkách. Své přednášky zaměřené na soudobou hudbu a historii hudebních technologií realizoval na Harvardově univerzitě, Královské konzervatoři v Haagu, Bard College v New Yorku, Technické univerzitě v Berlíně, v pařížském IRCAMu nebo na Accademia Nazionale di Santa Cecilia v Římě. Společně s Giovannim Morellim založil mezinárodní časopis „AAA/TAC” (Acoustical Arts and Artifacts /Technology, Aesthetics, Communication). „Veniero mi ukázal zajímavou poznámku, kterou Nono vlastnoručně vepsal do rukopisu tohoto díla. Je na ní zmíněno mé jméno! Zkrátka sám Luigi Nono si přál, abych dříve či později jeho dílo provedla,“ uzavírá Hana Kotková. Spojení Sciarrinových Šesti capriccií, které jsou jako „pohybovat se na tenkém laně bez záchranné sítě“, a skladby La Lontananza Nostalgica Utopica Futura Luigiho Nona bude festivalovým bonbónkem pro všechny, kteří mají rádi zvukové experimenty, koncerty v netradičním prostředí a soudobou hudbu ve špičkovém provedení.
Koncert se koná v rámci 81. ročníku MHF Pražské jaro.