Oratorium Julese Masseneta o posledních dnech Ježíše Krista očima Máří Magdalény. V hlavních rolích hvězdy Covent Garden, Vídeňské státní opery a Met.
účinkují:
Sbor a Orchestr Národního divadla
Robert Jindra – dirigent
Lukáš Kozubík – sbormistr
Aleksandra Kurzak – soprán (Méryem, Máří Magdaléna)
Arnheiður Eiríksdóttir – mezzosoprán (Marta)
Kang Wang – tenor (Ježíš)
František Zahradníček – bas (Jidáš)
program:
Jules Massenet: Máří Magdaléna, duchovní drama o třech jednáních
Když Jules Massenet (1842–1912), jeden z největších operních skladatelů, autor Manon, Werthera a Thaïs, zkomponoval ve svých necelých třiceti letech oratorium Máří Magdaléna, byl to jeho první skladatelský triumf, jenž mu vynesl obdiv Petra Iljiče Čajkovského, Charlese Gounoda i George Bizeta. Po premiéře v pařížském divadle Odéon mu dokonce ohromený Bizet napsal: „Z naší moderní školy nikdy nevzešlo nic takového, mám z toho horečku, ty bandito!“ „Drame sacré“ neboli duchovní drama, jak Massenet dílo na libreto Louise Galleta nazval, popisuje poslední dny Ježíšova života pohledem Marie Magdalény. Ačkoli se tedy drží biblického příběhu, je hluboce lidské s důrazem na duchovní přerod „padlé ženy“ a city, které ke Kristovi chová. Premiéra na Velký pátek 11. dubna 1873 tak vyvolala i drobnou kontroverzi, když podle některých kritiků bylo možné vykládat vztah hlavní hrdinky k božímu synovi i jinak než jen jako čistě duchovní. Massenetova hudba v této téměř devadesátiminutové skladbě nabízí vše, kvůli čemu milujeme jeho opery – nádherné árie a sbory, jež zde dostávají nebývalý prostor, lyriku i drama a dokonalý smysl pro jímavé vykreslení ženských postav. Na Pražském jaru zazní toto mistrovské dílo po dlouhých třiceti letech. Titulní role Máří Magdalény se ujme hvězda newyorské Metropolitní opery a Královské opery v Londýně sopranistka Aleksandra Kurzak. Ježíše ztvární jeden z nejvyhledávanějších lyrických tenorů současnosti Kang Wang, Martu a Jidáše uslyšíme v podání předních sólistů Opery Národního divadla a Státní opery: islandské mezzosopranistky Arnheiður Eiríksdóttir a basisty Františka Zahradníčka. Sbor a Orchestr Opery Národního divadla bude řídit Robert Jindra, který o Massenetově díle říká: „Massenetova hudba je jakýmsi přechodem od odkazu Richarda Wagnera k francouzské barevnosti a eleganci směřující až k barvám impresionismu. Tematicky se často ve svých skladbách upíná k Orientu, mýtům, legendám, pohádkám nebo právě k biblickým námětům. Měl nevídaný divadelně-dramaturgický instinkt. Proto Máří Magdaléna osciluje mezi sakrálním a jevištním dílem. Nejedná se jen o duchovní, ale i o mimořádně dramatické dílo.“
To, že Aleksandra Kurzak patří mezi největší osobnosti současné opery, dokládá byť jen letmý pohled do jejích plánů na letošní sezonu: Tosca v Berlínské státní opeře, Semperově opeře v Drážďanech a v nové produkci Královské opery v Londýně, kde alternuje s Annou Netrebko, Mimi v Metropolitní opeře či Adriana Lecouvreur v neapolském Teatro di San Carlo. Umělkyně, jejíž nahrávky vycházejí výlučně u vydavatelství Decca a Sony Classical, má za sebou rovněž debuty v milánském Teatro alla Scala a Vídeňské státní opeře. Když se v roce 2024 ujala v Met role Cio-Cio-San v Madame Butterfly, portál Bachtrack o ní napsal: „Byl to triumf. […] Její objemný a zářivý lyrický soprán ukázal pozoruhodnou škálu barev a nuancí.“
Australsko-čínský tenorista Kang Wang je aktuálně jednou z největších hvězd nastupující pěvecké generace. Zpěvák, jenž prošel prestižním Lindemann Young Artist Development Program v Metropolitní opeře a v roce 2017 se stal finalistou jedné z nejnáročnějších světových pěveckých soutěží BBC Cardiff Singer of the World, se jen v letošní sezoně představí v Metropolitní opeře, Vídeňské státní opeře, Sanfranciské opeře a Bavorské státní opeře. Kritika popisuje jeho hlas jako „vřelý, jímavý, pronikavý, a především majestátně znělý“. „Je to tenorista plného hlasu, který zpívá plynulou, ale vášnivou koloraturou s pozoruhodně průzračnými výškami,“ napsal o něm v červnu 2025 britský magazín Opera.
Rodačka z islandského Reykjavíku Arnheiður Eiríksdóttir patří od roku 2020 k oporám souboru Opery Národního divadla a Státní opery. Ztvárnila zde již bezpočet rolí, mezi jinými také Charlotte v Massenetově Wertherovi. „Její hlas zněl překrásnými barvami, plnými dynamickými oblouky a táhlou kantilénou, její crescenda byla ukázková, ale zároveň se bezpečně popasovala s finesami francouzské opery,“ napsal o jejím výkonu na KlasikaPlus Jan Sebastian Tomsa. V roce 2024 získala prestižní ocenění International Opera Award v kategorii „Rising Star“ a je také držitelkou Ceny Thálie za roli Oktaviána v inscenaci Státní opery Růžový kavalír. Na kontě má spolupráci s domácími i zahraničními orchestry a významnými operními domy včetně Bavorské státní opery a Národní opery v Bergenu.
Také František Zahradníček patří mezi opory operního souboru Národního divadla. Od roku 2000, kdy debutoval jako Masetto v Mozartově Donu Giovannim, zde vystoupil v mnoha mozartovských rolích (Leporello, Papageno, Don Alfonso) i klíčových inscenacích posledních let, včetně Lady Macbeth z Mcenského újezdu Dmitrije Šostakoviče nebo Dvořákovy Armidy. Několikrát účinkoval na Wexfordském operním festivalu v Irsku, zpíval v operních domech v Itálii, Portugalsku či Finsku. Jeho hlas slyšely miliony diváků, když v roce 2015 přednesl českou hymnu na zahajovacím ceremoniálu Mistrovství světa v hokeji.
Kariéra hudebního ředitele Opery Národního divadla Roberta Jindry v posledních letech strmě stoupá, ať již mluvíme o pravidelných návratech do Bavorské státní opery nebo debutech ve Státní opeře v Berlíně, Semperově opeře v Drážďanech, Norské opeře v Oslu nebo Frankfurtské opeře. Hudebním ředitelem Opery Národního divadla se stal v roce 2022 a za tu dobu zde nastudoval nejen řadu klasických titulů, ale prosadil i zajímavé novinky, například Fibichovu Šárku nebo Legendu z Erinu Otakara Ostrčila. I v této sezoně před ním stojí zajímavé výzvy, mezi jinými debuty ve Vídeňské státní opeře, v Divadle na Vídeňce a na festivalu v Bregenz.
Operní představení se koná v rámci 81. ročníku MHF Pražské jaro.