účinkují:
Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks
Sir Simon Rattle – dirigent
program:
Robert Schumann: Symfonie č. 2 C dur op. 61
Igor Stravinskij: Pták Ohnivák, hudba k baletu
V dramaturgii druhého pražskojarního koncertu Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu (BRSO), jenž je v mezinárodních žebříčcích považován za jeden ze tří nejlepších orchestrů světa, proti sobě postavil jeho šéfdirigent sir Simon Rattle niternou, neklidnou Druhou symfonii německého romantika Roberta Schumanna a výpravnou, barvami hýřící hudbu Igora Stravinského k baletu na motivy ruské lidové pohádky o ptáku Ohnivákovi. Posluchač tak dostává jedinečnou příležitost vychutnat si mimořádnou technickou vyspělost, krásu zvuku a stylovou flexibilitu mnichovského orchestru, na jehož kvalitách má nemalé zásluhy také český dirigent a zakladatel Pražského jara Rafael Kubelík.
„Schumannova Druhá symfonie je jedním z děl, která se dotýkají existenciálních otázek. Napsal ji po vážném duševním zhroucení a je pravděpodobně nejniternější z jeho čtyř symfonií,“ přibližuje první dílo programu Simon Rattle. Skladba je skutečně výsledkem hlubokého vnitřního nepokoje, o kterém sám Robert Schumann (1810–1856) referoval svému příteli Felixi Mendelssohnovi-Bartholdymu v září 1845 v jednom ze svých dopisů: „Nějakou dobu mi zní v hlavě troubení a bubnování. Nevím, co z toho vzejde.“ Práce na symfonii byla přerušována skladatelovými opakovanými záchvaty deprese, úzkostnými stavy, bolestmi hlavy a potížemi se sluchem. A tak, přestože celé dílo bylo načrtnuto za pouhé dva týdny v prosinci roku 1845, symfonie byla dokončena až krátce před premiérou, jež se konala 5. listopadu 1846 v lipském Gewandhausu. Skladba, silně ovlivněná skladatelovým vášnivým studiem kontrapunktu (sám Schumann nazval toto období „Fugenpassion“) a jeho nadšením z Velké symfonie C dur Franze Schuberta, byla ve své době kritiky přirovnávána k Beethovenově Páté a Mozartovu Jupiterovi.
Hudbu k baletu Pták Ohnivák na motivy ruských lidových pohádek napsal tehdy sedmadvacetiletý, neznámý skladatel Igor Stravinskij (1882–1971) na objednávku proslulého Ruského baletu Sergeje Ďagileva. Ďagilev snil o vytvoření ohromujícího díla, které by bylo svěží, a zároveň bytostně ruské. Proto si vybral příběh ptáka Ohniváka, který symbolizoval znovuzrození, krásu a magii. Stravinskij na baletu pracoval v úzké symbióze s choreografem Michailem Fokinem a vytvořil dílo pro velký orchestr nesmírně barvité instrumentace, ve které nechybí xylofon, tři harfy, celesta a klavír. Pohádka, ve které carevič Ivan porazí s pomocí kouzelného pírka ptáka Ohniváka zlého čaroděje Kostěje Nesmrtelného a vysvobodí třináct princezen včetně krásné carevny, vyvolala při své premiéře 25. června 1910 v Paříži naprostou senzaci a katapultovala Stravinského mezi světovou skladatelskou elitu. BRSO tentokrát nezahraje pouze známější suitu, ale uvede toto jedinečné Stravinského dílo v celé své kráse.
Sir Simon Rattle poprvé zazářil na Pražském jaru v roce 1994 jako šéfdirigent City of Birmingham Symphony Orchestra, který svými inovativními programy a strhujícími výkony dovedl ke světovému věhlasu. Když se v roce 2011 na festival vrátil s Berlínskými filharmoniky a dirigoval Mahlerovu Šestou symfonii, ovace nadšeného publika nebraly konce. Petr Veber tehdy pro časopis Harmonie napsal: „Koncert předčil vše, co bylo a je možné v Praze slyšet.“ Coby šéfdirigent stál v čele Berlínských filharmoniků plných šestnáct let. Po Berlínu přišlo šestileté angažmá u Londýnského symfonického orchestru a od sezony 2023–2024 stojí v čele Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu. „Prohlubovat spojení mezi hudební Prahou a BRSO mi dělá velkou radost,“ svěřuje se liverpoolský rodák. „V letech 1961–1979 vedl BRSO český dirigent Rafael Kubelík a jeho odkaz je dodnes hluboce zakořeněn v DNA orchestru,“ dodává dirigent, který na počátku roku 2025 oslavil sedmdesáté narozeniny.
Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu se stal již krátce po svém založení v roce 1949 mezinárodně uznávaným symfonickým tělesem. Za široký repertoár, který sahá od klasických symfonií až k soudobé hudbě, vděčí obrovské flexibilitě svých hráčů i osobností, které jej formovaly z pozice šéfdirigenta. Po Eugenu Jochumovi to byli Rafael Kubelík, sir Colin Davis, Lorin Maazel a Mariss Jansons. BRSO byl také jediným německým orchestrem, se kterým pravidelně spolupracoval Leonard Bernstein. Na mladého Simona Rattla měl rozhodující vliv Rafael Kubelík. Když orchestr v roce 1970 vystoupil pod Kubelíkovým vedením v Anglii, byl mladý Simon v publiku. „Návštěva tohoto koncertu mi změnila život,“ vzpomínal později už jako světoznámý dirigent. „Coby Kubelíkův fanoušek jsem znal BRSO z mnoha nahrávek. Živé vystoupení orchestru v Liverpoolu ale udělalo na teenagera, který toužil stát se dirigentem, hluboký dojem. Zažil jsem neuvěřitelnou symbiózu mezi dirigentem a hráči. Jednota v pojetí a filozofii byla tak zřejmá, jako čirá radost, kterou hudebníci vyzařovali. Tento koncert se pro mě stal měřítkem, cílem, ke kterému by měli hudebníci směřovat.“
Koncert se koná v rámci 81. ročníku MHF Pražské jaro.