účinkují:
Sächsische Staatskapelle Dresden
Daniele Gatti – dirigent
Singverein der Gesellschaft der Musikfreunde in Wien
Johannes Prinz – sbormistr
Eleonora Buratto – soprán
Elīna Garanča – mezzosoprán
Benjamin Bernheim – tenor
Riccardo Zanellato – bas
program:
Giuseppe Verdi: Messa da Requiem
Působivé dílo, jedinečný orchestr a sbor, špičkový dirigent a kvarteto pěveckých hvězd. Takto jednoduše, ale výstižně lze shrnout kvality závěrečného koncertu Pražského jara 2026. Smetanovu síň Obecního domu obejmou tóny monumentální Messa da Requiem italského skladatele Giuseppa Verdiho. „Verdi je rozený dramatický skladatel […] Smutek a prosba, úcta a víra – to vše zde promlouvá jazykem, který je vášnivější a osobnější, než jsme zvyklí slýchat v kostele,“ zhodnotil skladbu po premiéře v roce 1874 jeden z nejvlivnějších kritiků své doby Eduard Hanslick. A skutečně. Ani v takto ryze duchovním díle Verdi nezapřel svůj cit pro drama a divadlo. V čele Sächsische Staatskapelle Dresden a Wiener Singverein stane další z význačných nositelů italské hudební tradice – dirigent Daniele Gatti. Jako sólisté se představí sopranistka Eleonora Buratto, mezzosopranistka Elīna Garanča, tenorista Benjamin Bernheim a basista Riccardo Zanellato.
Messa da Requiem Giuseppa Verdiho (1813–1901) dnes právem zaujímá čelní místo mezi hudebními monumenty 19. století. Jeden z nejvýznamnějších operních skladatelů hudební historie napsal svou zádušní mši na památku italského spisovatele Alessandra Manzoniho, kterého celý život obdivoval. Premiéra se konala v kostele sv. Marka v Miláně pod Verdiho taktovkou 22. května 1874, přesně rok po Manzoniho smrti. Druhé provedení následovalo o tři dny později v milánském Teatro alla Scala. Dílo prakticky okamžitě rozvířilo debaty, zda je svým charakterem vhodné pro uvádění v kostele nebo zda mu jeho autor vdechnul příliš operní, dramatický charakter – polemiky, jež výstižně shrnula skladatelova manželka Giuseppina: „Neustále se diskutovalo o tom, zda má tato duchovní hudba více či méně zbožný charakter, zda navazuje na tradiční ideály Mozarta a Cherubiniho. Já říkám, že člověk jako Verdi musí komponovat jako Verdi, tedy podle svého cítění a svého vlastního výkladu textu.“ V každém případě nám Verdi ve svém Requiem zanechal hluboce dramatickou, vášnivou a současně precizně napsanou kompozici, jež vyniká neobyčejnou vytříbeností formy a citlivostí k latinskému duchovnímu textu. A jestliže se pod mohutným zvukem velké trouby zvěstující boží hněv v Dies irae otřásají koncertní sály v základech, radostné Sanctus či líbezné Agnus dei a Lux aeterna dokážou povznést diváka až do nebes.
Daniele Gatti zastává od sezony 2024–2025 post šéfdirigenta Sächsische Staatskapelle Dresden. S orchestrem debutoval v roce 2000 na pozvání tehdejšího šéfdirigenta Giuseppa Sinopoliho, aby se v následujících letech do Drážďan pravidelně vracel. Kromě postu v saské metropoli je rovněž designovaným hudebním ředitelem Teatro del Maggio Musicale Fiorentino ve Florencii, šéfdirigentem Orchestra Mozart v Boloni a od roku 2016 hudebním poradcem Mahler Chamber Orchestra. Rodák z Milána, který v sedmadvaceti letech debutoval v Teatro alla Scala, vystudoval skladbu a dirigování na milánském Conservatorio di Milano „Giuseppe Verdi“. Následovala stálá angažmá u Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia, Královského filharmonického orchestru v Londýně, v Královské opeře Covent Garden a v Teatro Comunale di Bologna. Působil také jako šéfdirigent Orchestre national de France (2008–2016), Curyšské opery (2009–2012), Královského orchestru Concertgebouw v Amsterodamu (2016–2018) a do roku 2022 byl hudebním ředitelem Římské opery. Coby hostující dirigent je zván k nejlepším světovým orchestrům včetně Berlínských a Vídeňských filharmoniků a Symfonického orchestru Bavorské státní opery.
Eleonora Buratto se etablovala na mezinárodní scéně jako „nejvzácnější a nejdokonalejší sopranistka, jakou v posledních letech stvořila italská škola,“ jak o ní napsal deník Il Foglio. V několika předešlých sezonách vystoupila na mnoha prestižních pódiích: Teatro La Fenice v Benátkách v rámci proslulého novoročního koncertu, v milánské La Scale jako Amelie Grimaldi v Simonu Boccanegrovi, v Bavorské státní opeře, kde debutovala jako Tosca, na festivalu Arena di Verona, na koncertě Puccini secondo Muti (Puccini podle Mutiho) a v roce 2025 se představila jako Mimi v newyorské Met. Kromě Daniela Gattiho ji zvou ke spolupráci zejména dirigenti Riccardo Muti, Kirill Petrenko a Daniel Harding. Sopranistka, jejíž hlas popsaly The New York Times jako „jasný a jemný od krystalických výšek až po čokoládové hloubky“, získala řadu významných ocenění, mezi jinými Abbiati Award italské Národní asociace hudebních kritiků pro nejlepší pěvkyni roku 2021. V dubnu 2025 vydala debutové sólové album Indomita u společnosti Pentatone.
Těžko bychom na operním nebi hledali větší hvězdu, než je Elīna Garanča. Jedna z nejuznávanějších mezzosopranistek světa okouzluje již více než čtvrtstoletí kritiky i diváky nejen krásou svého hlasu, ale i výjimečným hudebním cítěním a hereckou přesvědčivostí. K jejím nejslavnějším rolím patří Carmen, s níž slavila úspěchy na scéně Královské opery Covent Garden v Londýně, Bavorské státní opery v Mnichově nebo v Metropolitní opeře v New Yorku. Představení z Met bylo promítáno ve více než tisícovce kin po celém světě a dosud zůstává jedním z nejnavštěvovanějších a nejúspěšnějších titulů projektu The Met: Live in HD. Deník The New York Times dokonce označil Garanču za „nejlepší Carmen posledních pětadvaceti let“. K jejím nedávným úspěchům patří debut v roli Kundry z Wagnerova Parsifala na festivalu v Bayreuthu, kde vystoupila jako první lotyšská pěvkyně v historii, Amneris ve Verdiho Aidě ve Vídeňské státní opeře a vystoupení s Vídeňskými filharmoniky pod taktovkou Yannicka Nézet-Séguina, které bylo přenášeno do více než osmdesáti zemí světa. Z bohaté diskografie Elīny Garanči zmiňme album s písněmi Roberta Schumanna a Johannese Brahmse nebo nahrávku Live from Salzburg vydanou v prosinci 2021, na které jsou zachycena dvě pozoruhodná vystoupení s Vídeňskými filharmoniky a Christianem Thielemannem na Salcburském festivalu.
„Nejkrásnější tenor od dob Luciana Pavarottiho.“ Tímto velkolepým prohlášením poctil francouzského tenoristu Benjamina Bernheima německý deník Süddeutsche Zeitung. Sympatický umělec pravidelně hostuje na předních světových operních scénách: v Pařížské národní opeře, Metropolitní opeře v New Yorku, Vídeňské státní opeře, Státní opeře v Berlíně, milánském Teatro alla Scala nebo Královské opeře v Londýně. Jeho vystoupení bylo rovněž ozdobou závěrečného ceremoniálu Olympijských her v Paříži. V roce 2024 získal pomyslného operního Oscara, když byl vyhlášen pěvcem roku v rámci International Opera Awards. Ve stejném roce vydal zatím své poslední sólové album u společnosti Deutsche Grammophon s názvem Douce France (Sladká Francie), na kterém spojil písně francouzských romantických autorů Hectora Berlioze a Ernesta Chaussona s klasickými šansony od Brela, Kosmy a Charlese Treneta.
Vášeň charismatického basisty Riccarda Zanellata pro zpěv se zrodila ve sboru alpinských jednotek během vojenské služby. Rozhodující pro něj však bylo setkání s Arrigem Polou, slavným italským profesorem zpěvu, mezi jehož žáky patřil Luciano Pavarotti. Byl to právě Pola, který v roce 1992 zahájil Zanellatovu úspěšnou cestu na operní jeviště a o dva roky později ho dovedl k debutu v Teatro Verdi v Padově. Finalista soutěže Operalia 1997, který vyzrál v předního verdiovského pěvce, od té doby pravidelně hostuje na mnoha evropských operních scénách: v Miláně (La Scala), Berlíně, Paříži, Barceloně, Amsterodamu nebo na Salcburském festivalu, pod taktovkou osobností jako Claudio Abbado, Riccardo Muti, Riccardo Chailly nebo sir Antonio Pappano. Basový part ve Verdiho Messa da Requiem patří k jeho parádním číslům. Pod Mutiho taktovkou ho zpíval například na slavném festivalu v italské Ravenně nebo s Chicagskými symfoniky ve Vídni.
Sächsische Staatskapelle Dresden se řadí k nejstarším orchestrům na světě. Soubor, jehož existence je neoddělitelně spjata s městem Drážďany, saským dvorem a dnešní Semperovou operou, založil už v roce 1548 kurfiřt Mořic Saský. V historii ho vedli skladatelé jako Heinrich Schütz, Johann Adolf Hasse, Carl Maria von Weber nebo Richard Wagner, který ho popsal jako svou „kouzelnou harfu“. Mezi nejvýznamnější dirigentské osobnosti novodobé historie orchestru patří Fritz Reiner, Karl Böhm, Kurt Sanderling, Giuseppe Sinopoli, Bernard Haitink, Fabio Luisi a Christian Thielemann, který stál v jeho čele plných dvanáct let. V roce 2024 zaujal místo nového šéfdirigenta Sächsische Staatskapelle Dresden Ital Daniele Gatti. Na domovské scéně Semperovy opery odehrají její členové každou sezonu až dvě stě padesát operních a baletních představení a přibližně padesát symfonických koncertů, matiné a komorních večerů. Věrný své historii věnuje se orchestr také soudobé hudbě a pravidelně uvádí světové premiéry. V jeho programech figurují jména jako Péter Eötvös, Sofia Gubajdulina, Wolfgang Rihm, György Kurtág, Olga Neuwirth nebo Georg Friedrich Haas. Jedinečný zvuk Staatskapelle Dresden je za více než sto let zaznamenán na mnoha nahrávkách. Úctyhodnou diskografii doplňují četné rozhlasové snímky pro MDR Kultur, Deutschlandfunk a německou televizi ZDF.
Singverein der Gesellschaft der Musikfreunde in Wien je již sto padesát let zářným důkazem toho, že i amatérští pěvci mohou dosahovat úrovně profesionálních souborů. Když totiž jeho členové přicházejí na zkoušky a koncerty do vídeňského Musikvereinu, nejdou do práce, ale od svých pracovních povinností naopak odcházejí: z úřadů, právnických kanceláří, lékařských ordinací či školních učeben. Pěvci proslulého vídeňského sboru se zpěvem neživí, ale svůj život si bez něj nedokážou představit. Už od svého založení v roce 1858 patří Wiener Singverein k nejlepším pěveckým uskupením v Evropě. Premiéroval řadu děl, která dnes patří do zlatého fondu klasického repertoáru: Brahmsovo Německé requiem, Brucknerovo Te Deum nebo monumentální Symfonii tisíců Gustava Mahlera. Dnes pracuje pod vedením špičkového sbormistra Johannese Prinze a pravidelně spolupracuje například s Vídeňskými filharmoniky. Pro své projekty ho angažují dirigenti jako Daniel Barenboim, Gustavo Dudamel, Mirga Gražinytė-Tyla, Franz Welser-Möst, Christian Thielemann nebo Herbert Blomstedt.