účinkují:
Chamber Orchestra of Europe
Yannick Nézet-Séguin – dirigent
Veronika Eberle – housle
Jean-Guihen Queyras – violoncello
program:
Johannes Brahms: Tragická předehra op. 81
Johannes Brahms: Dvojkoncert pro housle, violoncello a orchestr a moll op. 102
Johannes Brahms: Symfonie č. 1 c moll op. 68
Mimořádný adventní koncert Pražského jara představí jednu z největších dirigentských hvězd současnosti – Yannicka Nézet-Séguina. Umělecký ředitel a šéfdirigent Metropolitní opery v New Yorku, Philadelphia Orchestra a montrealského Orchestre Métropolitain stane ve slavnostních prostorách Španělského sálu Pražského hradu v čele Chamber Orchestra of Europe, aby spolu se dvěma špičkovými sólisty – německou houslistkou Veronikou Eberle a francouzským violoncellistou Jeanem-Guihenem Queyrasem – uvedl tři vrcholná díla německého romantika Johannese Brahmse.
Rodák z kanadského Montrealu Yannick Nézet-Séguin patří posledních dvacet let mezi nejvyhledávanější dirigenty světa. The Financial Times o něm napsaly, že je „nejenergičtějším dynamem mezinárodních pódií“, podle BBC Music Magazine zase dokáže vytvořit „vášnivou interpretaci spalující upřímnosti“ a pokračujeme-li newyorskými Timesy, pak jeho výkony „klepou na bránu ráje“. Držitel pěti cen Grammy pravidelně hostuje u nejslavnějších světových orchestrů včetně Berlínských a Newyorských filharmoniků a vedle Metropolitní opery se pravidelně objevuje také v Královské opeře v Londýně, Vídeňské státní opeře nebo v milánském Teatro alla Scala. Dirigent, jenž se mimo jiné podílel na proslulém filmu o Leonardu Bernsteinovi Maestro, se v roce 2026 stane ústřední postavou snad nejsledovanější světové hudební události, když bude na tradičním Novoročním koncertě řídit Vídeňské filharmoniky.
Od svého založení v roce 1981 patří Chamber Orchestra of Europe mezi nejlepší světové orchestry. Dnes má přibližně šedesát členů, kteří jsou vedoucími hráči národních orchestrů a zároveň špičkovými komorními hudebníky. Soubor vystupuje na těch nejprestižnějších adresách, včetně Berlínské a Pařížské filharmonie, Concertgebouw Amsterdam nebo na festivalech v Salcburku a Baden-Badenu. V počátcích ho mezi jinými formovali například italský dirigent Claudio Abbado či legendární osobnost historicky poučené interpretace Nikolaus Harnoncourt. Dnes patří mezi nejdůležitější umělecké partnery tohoto tělesa sir Simon Rattle, sir András Schiff a právě Yannick Nézet-Séguin. Za své četné nahrávky získal Chamber Orchestra of Europe dvě ceny Grammy a tři ceny britského časopisu Gramophone.
Houslistku Veroniku Eberle uvedl v jejích osmnácti letech na mezinárodní scénu sir Simon Rattle, když ji na Velikonočním festivalu v Salcburku doprovodil s Berlínskými filharmoniky v Beethovenově Houslovém koncertu. Umělkyně, která hraje na Stradivariho nástroj z roku 1693, od té doby vystupuje s nejlepšími světovými orchestry včetně Newyorské filharmonie, Královského orchestru Concertgebouw či Londýnského symfonického orchestru. „Eberle je technicky neuvěřitelně vybavená,“ napsal o její hře jeden z kritiků na portálu bachtrack.com. „Během jejího vystoupení byly chvíle, kdy jsem si musel připomínat, že hra na housle je obtížná!“ Jejím uměleckým partnerem v Brahmsově Dvojkoncertu bude Jean-Guihen Queyras. Ve hře francouzského violoncellisty, který se může pyšnit spoluprací s dirigenty jako Pierre Boulez, Iván Fischer, François-Xavier Roth či sir John Eliot Gardiner, se snoubí dokonalá technika s bohatostí zvuku, které dokáže využít v repertoáru od baroka až po nová díla předních současných skladatelů.
Hudba Johannese Brahmse (1833–1897) tvoří jeden z pilířů spolupráce Yannicka Nézet-Séguina s Chamber Orchestra of Europe. V letech 2022 a 2023 společně uváděli jeho hudbu na mnoha koncertech, aby ji následně natočili na několik CD, která vyšla v roce 2024 na prestižním labelu Deutsche Grammophon. Pražský program otevře Tragická předehra z roku 1880, emocionální „antiteze“ radostné Akademische Festouvertüre, zkomponované téhož roku jen o pár měsíců dříve. Skladba, která se neváže k žádné konkrétní životní události, byla původně zamýšlena jako předehra k nové inscenaci Goethova Fausta. Brahms tehdy napsal svému nakladateli: „Nemohl jsem své melancholické povaze odepřít potěšení z komponování předehry k tragédii.“ Následovat bude Dvojkoncert pro housle, violoncello a orchestr a moll, který je posledním autorovým orchestrálním dílem. Vznik skladby má zajímavé pozadí: Brahms ji napsal jako krok ke smíření s houslistou Josephem Joachimem, se kterým měl mnohaletý spor. O tom, že Brahmsovo úsilí nevyšlo naprázdno, svědčí přízvisko Versöhnungeswerk (Dílo smíření), které dala Dvojkoncertu Brahmsova přítelkyně Clara Schumann. Večer vyvrcholí provedením Brahmsovy Symfonie č. 1. Hluboce sebekritický skladatel se myšlenkami na její napsání zabýval od svého mládí, první verze spadá do let 1855–1856, dokončil ji však až coby zralý skladatel a k jejímu provedení svolil více než dvacet let poté, co ji začal skicovat. Dnes patří tato symfonie inspirovaná Beethovenovou Devátou ke zlatému fondu orchestrálního repertoáru.