Tomáš Netopil, hvězdy newyorské Met a Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK v dramatické i zábavné legendě podle Goethova Fausta. Všechny cesty vedou do pekla!
účinkují:
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
Tomáš Netopil – dirigent
Pražský filharmonický sbor
Lukáš Vasilek – sbormistr
Kühnův dětský sbor
Petr Louženský – sbormistr
Paul Appleby – tenor (Faust)
Štěpánka Pučálková – mezzosoprán (Markétka)
Alexander Vinogradov – bas (Mefistofeles)
Pavel Švingr – bas (Brander)
program:
Hector Berlioz: Faustovo prokletí op. 24
Faust: Kdo jsi ty, jehož planoucí pohled proniká stejně jako záblesk dýky a kdož stejně jako plamen pálí a pohlcuje duši?
Mefistofeles: Na doktora je taková otázka vskutku lehkovážná! Jsem duch života a utěšitel. Dám ti všechno – štěstí, radost, vše, o čem sní vroucí touha!
Faust: Nu dobře, démonku, ukaž mi svoje zázraky!
„Tato úžasná kniha mě od počátku fascinovala. Nemohl jsem se od ní odtrhnout. Četl jsem ji bez přestání: při jídle, v divadle, na ulici, prostě všude,“ popsal své okouzlení Goethovým Faustem skladatel Hector Berlioz, hudební vizionář, a tak trochu fantasta francouzské hudby 19. století. Z jeho „faustovské“ vášně se zrodilo nejprve Osm scén z Fausta a za dalších osmnáct let skladba snad ještě neobyčejnější než jeho Fantastická symfonie – „légende dramatique“ na rozhraní oratoria a opery s názvem La Damnation de Faust (Faustovo prokletí). Berlioz se v ní poměrně zásadně odchyluje od Goethovy předlohy, neboť od počátku žene hlavního hrdinu nemilosrdně do bran pekelných. Než však Fausta navěky zatratí, provede ho s fantazií sobě vlastní mnoha dobrodružnými peripetiemi, které stihne okořenit řadou zábavných, dramatických a samozřejmě i milostných scén. Pro svůj debut na Pražském jaru v pozici nového šéfdirigenta Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK si toto zcela mimořádné dílo pro smíšený a dětský sbor, čtyři sólisty a velký orchestr zvolil dirigent Tomáš Netopil. V hlavních úlohách Fausta a Mefistofela se představí hvězdy Metropolitní opery v New Yorku tenorista Paul Appleby a basista Alexander Vinogradov, Markétku ztvární sólistka Semperovy opery v Drážďanech Štěpánka Pučálková a studenta Brandera sólista Opery Národního divadla a Státní opery Pavel Švingr.
Ve své době byl Hector Berlioz (1803–1869) daleko více ceněn jako dirigent a neotřelý hudební kritik. Jako skladatel předběhl svou dobu o několik desetiletí, a tak řada jeho revolučních hudebních myšlenek zůstala za jeho života nepochopena a těžili z nich až skladatelé o generaci mladší, například Richard Wagner. Také pařížská premiéra Faustova prokletí v roce 1846 byla naprostý propadák. Svého triumfu se toto monumentální dílo dočkalo až o padesát let později v roce 1893 v Opéra de Monte-Carlo. Jak již bylo řečeno, Berlioz v něm nekopíruje příběh Goethova Fausta, ale už v předmluvě říká: „Samotný název díla naznačuje, že není založeno na Goethovo hlavní myšlence, protože v jeho velkém básnickém díle je Faust zachráněn.“ Berlioze zajímala především „hudební esence“ Fausta, kterou vytěžil na maximum. Přes dvě hodiny trvající skladba překypuje zvukomalebnými hudebními čísly a vtipem, například ve sboru Pandemonium ve čtvrté části, kdy skupinka zatracených duší chrlí hrozivé nesmysly, nebo ve scéně ve vinném sklípku, kdy student Brander zpívá píseň o mrtvé kryse, jež vyvrcholí rouhačskou, dokonale kompozičně zpracovanou sborovou fugou na text zbožného Amen. Libreto ve francouzštině si sestavil a částečně dopsal sám skladatel, když pracoval s francouzským překladem Fausta od Gérarda de Nerval. „Jakmile jsem začal, psal jsem chybějící verše tak, jak mi přicházely hudební nápady. Partituru jsem komponoval kdykoli a kdekoli to šlo – v kočáře, ve vlaku, na parnících.“ „Pro mě je Faustovo prokletí nejenom hudebním svátkem, ale také dobrodružstvím. Fantazijní svět neotřelé hudební estetiky Hectora Berlioze přináší originalitu, která tento dramatický příběh katapultuje do extrémně věrohodného a intenzivního hudebně-dramatického zážitku, ve kterém se faustovské téma opět stává prožívaným lidským příběhem.“
„Jeho tenor je průzračný a průrazný a disponuje širokou škálou barev u tak lyrického hlasu zcela neobvyklou,“ napsal o americkém tenoristovi Paulovi Applebym časopis Opera News. Po absolutoriu na Juilliard School prošel prestižním Lindemann Young Artist Development Program Metropolitní opery, do které se dodnes jako jedna z hvězd této scény pravidelně vrací. Spolupracoval s Yannickem Nézet-Séguinem, sirem Antoniem Pappanem a Londýnským symfonickým orchestrem, Riccardem Mutim a Chicagským symfonickým orchestrem, Gustavem Dudamelem a Losangeleskou filharmonií, Santtu-Matiasem Rouvalim a Mnichovskou filharmonií nebo Cleveland Orchestra pod vedením Franze Welsera-Mösta. Skladatel John Adams pro něj napsal roli Césara ve své opeře Antony and Cleopatra, kterou premiérovala MET. Role Fausta ve Faustově prokletí je pro něj již důvěrně známá. V loňské sezoně si ji zazpíval s Gulbenkian Orchestra pod taktovkou finského dirigenta Hannu Lintu.
V pouhých jednadvaceti letech debutoval Alexander Vinogradov jako Oroveso v Belliniho Normě ve Velkém divadle v Moskvě. Od té doby se vypracoval do absolutní světové pěvecké špičky. V loňské sezoně se vrátil do milánského Teatro alla Scala a do Metropolitní opery v New Yorku, v této sezoně ztvární Vodníka v Rusalce ve Vídeňské státní opeře. Na koncertních pódiích se představil jako Ivan v Prokofjevově hudbě k filmu Ivan Hrozný s Orquesta y Coro Nacionales de España a Pablem Gonzálezem nebo v Šostakovičově Symfonii č. 14 se Symfonickým orchestrem São Paulo pod vedením Vasilije Petrenka. Spolupracoval rovněž s dirigenty jako Daniel Barenboim nebo Zubin Mehta.
Pro mezzosopranistku Štěpánku Pučálkovou bude role Markétky festivalovým debutem. „Je mi velkou ctí zazpívat si na tak slavném a významném festivalu s takovou tradicí,“ nechala se slyšet. Finalistka Mezinárodní pěvecké soutěže Hanse Gabora Belvedere ve Vídni a držitelka „Prix Spécial Voix féminine“ na Mezinárodní belcantové soutěži Vincenza Belliniho v Marseille je od roku 2018 sólistkou Semperovy opery v Drážďanech. Vedle toho hostovala ve vídeňské Volksoper, v Divadle na Vídeňce, v pražském Národním divadle a na operních scénách ve Florencii, Neapoli a Lipsku. Pod taktovkou Christiana Thielemanna debutovala v roce 2017 na Velikonočním festivalu v Salcburku a na Beijing Music Festival v Číně. Francouzský repertoár jejímu hlasu velice sedí, za roli Charlotte v Massenetově opeře Werther získala nominaci na Cenu Thálie.
Sólista Opery Národního divadla a Státní opery Pavel Švingr debutoval na první české operní scéně v roce 2009 a od té doby zde ztvárnil nesčetně rolí. Vedle zavedených titulů se objevil i v méně známých operách jako Antiformalistický jarmark Dmitrije Šostakoviče, Smrt v Benátkách Benjamina Brittena nebo Kleider machen Leute (Šaty dělají člověka) Alexandra Zemlinského. Vystudoval Akademii múzických umění v Praze a Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni. Je vítězem mezinárodní pěvecké soutěže Kammeroper Schloss Rheinsberg v Berlíně.
Dirigent Tomáš Netopil vystoupil poprvé na Pražském jaru v roce 2004. Následovalo dalších deset koncertů, mezi nimiž vynikají závěrečný koncert se Symfonickým orchestrem hl. města Prahy FOK v roce 2016, zahajovací koncert s Českou filharmonií v roce 2018 a hostování s Essenskými filharmoniky v roce 2023. Po desetiletém působení v Essenu převzal Tomáš Netopil v září 2025 post šéfdirigenta FOK a pro Pražské jaro je velkou ctí, že hned v první společné sezoně na festivalu uvedou dílo takového významu, rozsahu a krásy, jakým je Faustovo prokletí. Neboť v této skladbě je skutečně vše, co Faustovi slibuje Mefisto – „štěstí, radost, vše, o čem sní vroucí touha“!
Koncert se koná v rámci 81. ročníku MHF Pražské jaro.