účinkují:
Jiří Bárta – violoncello
Terezie Fialová – klavír
Petr Dvorský – kontrabas
Jiří Stivín Jr. – bicí
program:
Johann Sebastian Bach: Suita pro violoncello č. 5 c moll, BWV 1011
Alfred Schnittke: Sonáta pro violoncello a klavír č. 1
Claude Bolling: Suita pro violoncello a jazzové klavírní trio
Za sloganem „Bach meets Bolling“ je třeba hledat mnohem více společného než jen počáteční písmena obou jmen. Melodické linky i příznačný kontrapunkt mezi nimi jsou spojnicí mezi všemi autory, jejichž díla na koncertě zazní. Bachova genialita se připomene vlivem, který má jeho dílo na všechny autory programu – je to slyšet v každém taktu. Vše rychle pochopíte i v liniích Schnittkeho violoncellové sonáty. Skladatel patří na rozhraní západního a východního světa – předurčily ho k tomu už rodinné kořeny po německém otci a ruské matce. Sonáta pro violoncello a klavír se drží starých forem, do nichž promlouvá novějším jazykem. Podobně jako u Bacha je v něm taktová čára jen orientačním a organizačním prvkem, nikoliv významovou položkou. Podobným způsobem a v mnohem zábavnějším duchu napsal svou Suitu pro violoncello a klavírní jazzové trio francouzský skladatel Claude Bolling. Bachovský začátek vytvoří pohyblivou iluzi koncertu staré hudby, která se postupně přirozeně propojí s pružnou atmosférou jazzového klubu, v němž je kontrapunktický dialog mezi hudebníky zdrojem potěšení z poslechu i tvoření hudby.
Jiří Bárta je umělcem širokého záběru, a dokladem toho je i připravovaná výstava souboru jeho fotografií s názvem Smutek utek, která bude provázet večerní koncert. Sám Jiří Bárta o ní říká:
„K fotografii mne přivedl v dětství můj otec – výtvarník. Následovala dlouhá pauza způsobená revolucí digitální fotografie kolem roku 2000 a mým prvním vážným fotoaparátem. Posledních dvacet let fotím lidské tváře, krajiny a objekty, většinou – ale ne výhradně – na cestách se svým violoncellem. Jako hudebníka s aparátem v ruce mne příliš nezajímají koncertní haly nebo známé osobnosti, pokouším se zachytit atmosféru míst, obyčejných lidí, často dětí. Donedávna jsem fotil jen pro sebe v rámci jakési meditace či terapie (zachytit nezachytitelné). Za to, že snímky spatřily světlo světa „může“ prof. Jindřich Štreit, který byl i kurátorem mé první výstavy v Novém Boru v roce 2023. Název výstavy vychází ze skladby Martina Smolky Smutek utek pro violoncello a klavír z roku 2019, mně věnované. Smutek je mezi námi, smutek nás provází, radosti utíká, aby se vrátil a konejšil. Přijměme ho a obejměme“.
Koncert se koná v rámci 18. ročníku MHF Dvořákova Praha.