účinkují:
Eduard Kollert – housle
Richard Kollert – housle
Jiří Kollert – klavír
program:
Ludwig van Beethoven: Sonáta pro housle a klavír Es dur, op. 12, č. 3
Fritz Kreisler: Slovanská fantazie h moll
Maurice Ravel: Sonáta pro housle a klavír č. 2 G dur
Petr Iljič Čajkovskij: Valčík-Scherzo C dur, op. 34 (úprava: Vasilij Bezekirskij)
Béla Bartók: Rumunské lidové tance, Sz. 56 (transkripce: Zoltán Székely)
Pablo de Sarasate: Navarra, op. 33
V hudební historii nalezneme celou řadu rodů, které po generace sdílely a rozvíjely kulturní hodnoty. Bachové, Mozartové, Straussové a mnohé další rodinné „klany“ zanechaly pro následující generace obrovské hudební dědictví. Nejinak je tomu ve světě interpretačním. Rodiny Järviů, Aškenazy, Sitkovetského (maminka je slavná klavíristka Bella Davidovich), Oistrachů, Barenboimů a dalších mají své paralely v českém prostředí. Dvořákova Praha již připomněla „klan Klánských“, rodinu Marečkových, a nyní přichází s další rodovou linií, a tou jsou Kollertovi. Jiří Kollert starší je významným skladatelem, jeho syn Jiří úspěšným klavíristou a pedagogem. A právě on přivede na podium Bořislavky své dva syny, kteří aspirují na nejvyšší houslistické mety. Richard a Eduard již přes svůj nízký věk prokázali nadání a schopnosti na mnoha tuzemských soutěžních i koncertních pódiích. A že jsou mimořádní? K tomu snad lze jen dodat, že u Zakhara Brona, jednoho z nejuznávanějších světových pedagogů, žáka samotného Davida Oistracha, nemůže studovat hned tak někdo. Vždyť jeho absolventy jsou třeba Maxim Vengerov nebo Vadim Repin. A povedlo se to i oběma bratrům.
Rodinná tradice sama o sobě není zárukou budoucího profesního úspěchu, neznamená jistotu, že její majitelé budou schopni její potenciál zhodnotit. Ale navazování na existující tradice může být jedním z hnacích motorů pro překročení horizontů, které se rýsují v dáli.
Tento koncert je benefiční. Výtěžek ze vstupného bude věnován na podporu mimořádně talentovaných mladých hudebníků.
Koncert se koná v rámci 18. ročníku MHF Dvořákova Praha.